Medailista Jarolím: Jsem rád, že to viděli rodiče a kamarádi

V závěru tuhnul, ale nakonec ploutvový plavec Jakub Jarolím viděl u svého jméno trojku a osobní rekord 42,18 sekundy. Chvíli se ještě bál, aby nepřišla diskvalifikace, ale po chvíli už se radoval v obětí rodičů, přítelkyně, trenérky i kamarádů, kteří se do polské Vratislavi na jeho závod na Světových hrách přijeli podívat. „Jsem strašně šťastný, že to vyšlo, že mám tu placku, kterou jsem moc chtěl,“ řekl.

- Před dvěma týdny jste byl na mistrovství Evropy v tomto bazénu čtvrtý, přesto jste po medaili pokukoval…
„Doufal jsem, že se mi podaří vyladit forma. A zjevně se mi to povedlo. Překonal jsem si po roce a půl osobní rekord, takže to dneska vyšlo super. Doteď jsem měl čas 42,32 sekundy, takže to je docela dobré zlepšení.“

- Do závodu jste vletěl jako raketa, na mezičasu na 50 metrech jste byl první ve stejném času 20,04 sekundy jako pozdější vítěz Dmitrij Gavrilov z Běloruska…
„Chtěl jsem tu první padesátku rozjet co nejrychleji. Před dvěma týdny na tom mistrovství Evropy jsem to rozjel pomalu a pak mi to na konci chybělo. Tak jsem to dneska zkusil naplno a možná byla i výhoda, že jsem měl první dráhu a nikoho neviděl. Točil jsem do zdi, pak už jsem jen doufal, že to bude bolet co nejméně.

- Co jste si řekl, když jste na světelné tabuli u svého jména viděl trojku?
„Já jsem tomu nejdřív nevěřil, říkal jsem si, jestli mě třeba ještě nediskvalifikují. Ale je to super pocit.

- Jste mistrem světa na padesátce, na stovce máte z MS bronz. Kam řadíte tento úspěch?
„Já bych řekl, že to je nejvíc, co se mi kdy podařilo. Je to víc než mistrovství světa.“

- Ještě Vás tady ve Vratislavi čeká padesátka, kterou jste původně plavat neměl, ale po odhlášení dvou soupeřů máte další šanci na medaili…
„Poslední rok to nebyla moje nejsilnější disciplína. Ale teď do toho mohu jít s čistou hlavou a se splněným cílem. Doufám, že bych to tam mohl zkusit ještě protlačit.“

- Byl jste vlajkonošem při slavnostním zahájení, na které jste ale čekal několik hodin v útrobách stadionu. Nebyl jste z toho unavený?
„Předně to pro mě byla velká čest, že jsem se k tomu dostal. Bylo to náročné, ale snažil jsem se co nejvíc sedět a také hodně pít. Pak jsem se s tou vlajkou málem počůral. Ale převážil zážitek, v deset večer jsme byli na hotelu, takže to bylo v pohodě a odpočinul jsem si.

- Po závodu jste si hodně gratuloval se stříbrným Maďarem Kosinou. Jste kamarádi?
„Šest let se potkáváme při závodech a on byl jednou u nás v Jičíně. Tak mě teď na revanši pozval on a po těchto závodech jedu k němu na dovolenou. Byl sice naštvaný, že nevyhrál, ale mně se splnil sen, že jsme spolu byli na stupních.“

- Kdo všechno vám přijel fandit? Na tribuně bylo asi dvacet příznivců…
„Přijela moje rodina, maminka, babička, trenérka, přítelkyně, kamarádi a kluci, co se mnou plavou. Já jsem rád, že vážili cestu a že jsem se jim mohl odměnit medailí. Že to viděli na vlastní oči. Chtěl jsem to s nimi dneska oslavit, ale plavu ještě tu padesátku, tak to necháme na zítra na večer.